OFUŽI

Kdo v Asakuse, jedské čtvrti, nezná

dům U vrby, krám pana Niheiži!

Stříbrnou zeleň větví k němu níží

košatý gingho. Dívka přelíbezná

tu k párátkům a voňavkám se kloní,

když kupec předem okouzlen se blíží.

V účesu, který hlavinku jí tíží,

má stříbro jehlic, hřebínek ze sloni,

a barvy oliv, fialek a máků

ji halí jako křídla vzácných ptáků;

je štíhlá jak ta vrba na zástěně.

Ji drahokamem zvou. Všem srdce bouří.

Však nejraději z dýmčičky své kouří,

když umělec ji baví roztouženě.