Oh, Evo...

Oh, Evo, kdybych jen věděl, co ve mně vzbudilo

dnes touhu po tvé blízkosti!

Věř, smyslnost to není.

Ta leží mrtva a nehybna, tam dole,

pohřbena nezdobným imperativem

železné Vůle, jež vědoma si své moci.

Ne, smyslnost to není! Ale vím už, vím...

V zápasech nerovných já často umdlívám

a víra mizí v příští Vítězství,

když rozjitřených psů zběsilé vytí Nocí otřásá.

Ach, mohla bys mě, Evo, potěšit

a sílu v údy vlít a víru do srdce?

Ne, nechci tělo tvé, ač obdivuji je,

jak malíř na model se asi dívá,

však úsměv tvůj chci mít, ten úsměv sílící,

velikých úsměv žen a svatých milenek,

jež krev kdys stíraly s čel mučedníkům Polsky...