OH, JAK JE KRÁSNÉ...

Oh, jak je krásné důvěřivým letem

letěti přes kraje.

Letěti v smíchu udiveným světem,

jenž pro tě dozraje.

Oh, jak je krásně silou přemoc’ věci,

vznést výš se, v oblaka.

A země, nebe jsou jen pouzí svědci,

kam touha vyláká.

Ten egoismus popřán pouze chvíli.

A křídla ochábnou.

A padáš náhle znaven, beze síly

v krajinu nevábnou.

Deštivý den je. Vše je v těžkém hoři.

Kraj je tak zasněný.

Ten zvláštní smutek od rána tě moří:

Hranice určeny.