OHEŇ.

Neklide svatý

v rouše šarlatovém!

Vykvetlý! Vzňatý!

Do srdce mého per svým žhavým, láskou zkrvaveným slovem!

Ó jizvy, ó rány,

jak sladké jsou tvou vášní dány,

a jaká slast

od rána do noci být žhnut a kalen

stem jazyků tvých, drásán, hněten, pálen –

a všemu na vzdory v svých bolestech přec vlást!

Kéž nikdy nezemdlím v tvé svaté výhni!

Tvým rovna plamenům a lehká jak tvé snění

vždy znova vyšlehni, ó duše má, a k výškám rudým křídlem tíhni!

Kéž ze dne každého se nové stane vykoupení!

Kéž posléz náruč tvá, kam slunce krev svou slilo,

mne v letu uchvátí, ó věčně z věčna tryskající sílo,

mne unese a složí

na žhoucí srdce boží!