OHEŇ (I)

By Viktor Dyk

Na nebi hvězdy svítily čistě.

Pes ve vsi na měsíc vyl.

Já byl

na smutném místě.

Leskl se v měsíci sníh.

Ztrnula země.

Hledal jsem němě

v závějích.

V bělostném příkrovu nebylo břehu.

Hlas živý nezavolal.

Hledal jsem v sněhu

plamen, jenž by zaplápolal.

Dobrodružném na pochodu

cikáni si oheň zapálili.

Ohnivé písmeny se pro mne ve sníh vryly:

„I kdybych byl cikánského rodu...“

Jiskérka z ohně zbývala dosud.

Ten oheň touha má.

Slabýma rukama

vyzýval jsem osud.

Zhasne jiskra nebo vzhoří?

Osud neodpovídal.

Čekání moří.

A já jsem dlouho oheň hlídal.