OHEŇ (I)
By Viktor Dyk
Na nebi hvězdy svítily čistě.
Pes ve vsi na měsíc vyl.
Já byl
na smutném místě.
Leskl se v měsíci sníh.
Ztrnula země.
Hledal jsem němě
v závějích.
V bělostném příkrovu nebylo břehu.
Hlas živý nezavolal.
Hledal jsem v sněhu
plamen, jenž by zaplápolal.
Dobrodružném na pochodu
cikáni si oheň zapálili.
Ohnivé písmeny se pro mne ve sníh vryly:
„I kdybych byl cikánského rodu...“
Jiskérka z ohně zbývala dosud.
Ten oheň touha má.
Slabýma rukama
vyzýval jsem osud.
Zhasne jiskra nebo vzhoří?
Osud neodpovídal.
Čekání moří.
A já jsem dlouho oheň hlídal.