Ohlas.

Vezdy pláči, vezdy darmo kvílím,

nikdy ducha přece neposílím;

krev mne jenom těší, strašný tábor –

vše pak zmizí, zvolám-li jen: Lábor!

Rozkvete-li slunce, ranní záře,

zardí-li se plesem moje tváře,

ó, tu letím v stíny pode jávor –

plesám, neb i se mnou plesá Lábor.

Vidím-li kde krásnou, ctnostnou holku,

vezdy myslím hnedky, bez okolků

na sňatky a na růžový fábor –

neboť napadá mi ženich: Lábor.