Ohlasy

Je pořád básníku jen čtrnáct let,

když nezná slov, jež řekl by, a pláče;

a když, co miluje, chce povědět,

má v somnambulních očích jaro spáče,

má kvítím protknut šeptající ret.

Zrát, smutkem stárnout v koloběhu dní,

z nichž jeden zabíjí a každý raní,

na levém křídle stát a poslední...

a jako v životě, tak v umírání

si pořád znovu šeptat: ještě zní – –