OHLASY NEJNOVĚJŠÍ POESIE ČESKÉ (II Jsem...)

Jsem uzamčený záchodek v zákampí šeré ulice,

kde sázejí se saze zkroucených obzorů a lnou k nekonečnosti vesmíru,

klíč jehož ztratil policejní strážník a jenž proto uzamčen pro věky.

Melancholicky stéká voda po mých rourách a žlábcích,

já darmo lkám a nyju, asfaltovou dlažbou

zní kroky nočních chodců kolem a hlaholí darmo v otevřené uši a noci,

u mne se nezastaví, ke mně nepřijdou,

nebo nemají klíč,

jejž ztratil strážník městský – nemohou do mne a já jsem uzamčen.

Jsem zpívající zouvák na rozhraní světů.

Kdo mne slyší a pochopí?

Čekám na velikou nohu Boha, až se zastaví u mne

a vryje se do mých klepet

a zuje se o mne a nahá jako kometa zaplá bezednem!

Ale marno, ona nepřichází,

já čekám a hynu v zelené atmosféře nekonečných agónií.

Jsem uzamčený záchodek v zákampí šeré ulice,

jsem zpívající zouvák na rozhraní světů!