Ohled na vlast.

Ještě jednou slzý plným okem

Zbíhám, vlasti drahá, strany tvé.

Měj se dobře, pole přemilé!

Měj se dobře! – Jáť jdu těžkým krokem!

Květné louky! vyť se v nové s rokem

Oblečete roucho spanilé,

Libý proudu! ty vždy vlny své

S chřestem uzříš técy volným tokem.

Mé však růže v tváři denně vadnou,

Vstehně sýla klesá, – žíly chladnou,

Aniž více zkvetne jaro mé,

Když mi vrstvy sněhu na leb padnou.

Měj se dobře, vlasti! – Kraje tvé

Slunce živ, a láska prsy mé!