OHNĚ V POLÍCH.

Daleko v polích zapálili pozdní ohně...

Mlhavý podzim leží na sklizených polích

a šedavé jsou dálky zakalených obzorů,

a lesy ztemněly, a stromy v samotách

po pustých pláních stojí zamlkle

a přísně. Vrány táhnou v zástupech

přes rudé pruhy hasnoucího západu

a v dálce nad lesy se ztrácí smutné volání

těch, které opozděny zůstaly

a samy umdlenými křídly v mlhách zápasí.

A z dýmajících ohňů bílé kouře stoupají

a v provlhlém a těžkém vzduchu podzimku

u země plazí se ve dlouhých pruzích do dálky,

kde s mlhami nad línou řekou splývají.

Jsou smutná staffáž neplodného podzimku

ty pozdní ohně v polích dávno sklizených,

ty dýmající ohně v polích vysílených,

ty ohně v samotách, při nichž se nikdo neohřívá,

daleko v polích zapálené, pozdní ohně.

Jak bude, duše, na těch samotách,

až i ty smutné ohně uhasnou?...