Ohnivý dům.

U Dušníku blízko lesa stojí Pičín, ves,

prostřed návsi starý javor těžkou hlavu vznes’,

kmene jeho silné větve hojná zdobí klesť...

O javoru takovouhle zaslechl jsem zvěsť:

Tam, kde strom, dřív statek stával; sedlák bohatec

dnem i nocí ustavičně více toužil přec:

že dal peklu hříšnou duši, zjevno bylo všem,

slétalť ďábel k sedlákovi žhavým plivníkem.

Jmění rostlo: samé zlato snášel sedlák z niv;

jedné noci uhlíř z lesa zlý však spatřil div:

satana zřel ze hřebene statku, ó ký děs!

na plamenných křídlech v mraky sedláka si nes’.

Ráno sprahlé bylo místo, kde stál dům a stáj,

nic nezbylo, ani mrvy, leda divná báj:

v půlnoci prý o Jakubě slyšet děsný šum,

a kde javor z půdy roste, plamenný je dům.

Než však kohout zakokrhá, znikne strašný zjev,

na nebi jen oblak divný rudne jako krev:

to je mračno, v kterém ďábel sedláka si vlék’,

já však myslím, že to zory červánek.