Oj, buďme lidmi!

Oj, buďme lidmi! – Lásky pod prapory

ponese loď nás mořem života,

až přirazíme k břehům v šumné hory,

jichž středem křišťál smíru klokotá.

Do moře spotápíme zášť i zlobu,

na věky napojíme havěď robů,

umrlá láska zpět se navrátí

a ptáci budou písně zpívati.

Oj, buďme lidmi! – Zahoďme tu pýchu,

jež hubivé se vášni podobá

a nakupuje spoustu hnusných hříchů

a člověka jen staví pod roba.

Ne kletba jedněch, druhých požehnání

odvrátí od lidstva los umírání,

leč v jediném tom všechněch objetí

loď naše k spáse, k rájům doletí!

Oj, buďme lidmi! – Kosme nedůvěru

z pšenice vzrostlé věků tolika,

a než den lidstva dojde ku večeru,

vzplane zář lásky světem veliká.

Konejme přísné soudy nad tyrany,

jimiž nám naše stavby pobourány,

a mefistovy palme otroky

a v ocean je vrzme divoký!

Oj, buďme lidmi! – Ne z té pomsty sprosté

budeme vraždiť, co je otravou,

leč z lásky k lidstvu, s nímž nám srdce sroste

a jehož prapor plá nám nad hlavou.

Šlehejme hřích tím spravedlivým prutem,

jenž nezbarví se krví v boji krutém,

jenž zaskvívá se září milosti,

a kam dopadne, slasť se rozhostí!

Oj, buďme lidmi! – Podejme si ruce

ku dílu bratrství a svobody,

a konec bude útrapě i muce,

jež pojímala světa národy.

A hvězda blaha vzejde na cíli nám,

lesk její zasáhne až k rozvalinám,

kam ve společném velkém hlaholu

jsme uložili bídu bez bolu!

Oj, buďme lidmi! – Vymítejme lůzu,

jež ve podobě žije člověka

a na lidstvo svou lživou metá hrůzu

a krade jemu práva odvěká.

Tím buďme lidmi! A ta říše ždaná

zapěje vstříc nám slavné hossianah,

a lidstvo velký hymnus zapěje,

že vyschly z potu bídy krůpěje.

Otroctví, hřích a tyranii vloká

ta čeleď dravců v moři vzbouřeném,

usedne jasnosť do každého oka

a změkne ten, kdo dřív byl kamenem.

Oj, buďme lidmi! V lásky objímání

co bozi snesem’ sobě požehnání,

a nejslastnější akkord zaplesá –

ten stvoří nás a sboří nebesa!