Oj, ta láska!

Oj, ta láska jako ptáče

přišlé z jihu na podletí –

sedne, zpívá, pozapláče,

a pryč v jiné světy letí.

Ba ta láska jako víra,

všude jiná, všude stejná,

blaží tvory všehomíra –

sama zmírá beznadějná.

Ach, ta láska jako časy

mění se a všecko stírá;

vznikne, hyne beze krásy –

s vírou i nadějí zmírá!