OKLAMANÁ

Oh, není těžko o pel oloupiti

fouknutím prudkým štíhlou jehnědu,

oh, není těžko ženu oblouditi

hrou sladkých slov a něžných pohledů!

Já věděla to, tušila, že svítí

tvé oko zradou prostou ohledů

a že jsi motýl, který hledá kvítí

a může zatoužit jen jeho po medu.

Já tušila to, a přec oklamána

jsem byla tebou, jenž jsi jednou zrána

mně navždy pych, když kohout zazpíval.

Já předčasně jsem pro tě, hanebníku,

jak haluz kvetla vzkvetlá ve skleníku

a vzatá z něho na mráz, jenž ji sklál.