OKNA VEČER.

Když večer ztichlým krajem

svou líbá družnou zem,

a pozdní píseň hájem

až ke mně slétne sem,

to hrudí moje chvěje,

ten prostý popěvek,

a hrdličkou se směje,

mé duši nese lék.

Ve chvíli, kdy svět ztíchá

to moře plné vln

květ pozdní nocí dýchá,

jsa divné vůně pln,

cos jemného mi zazní,

strun povídavých hlas,

mě šeptá s divnou bázní,

ó líbejme se zas...!