OKNA

Jak září okna do ulic!

Shon kdesi v koutech dokonává.

Ó večere, mně o tobě se stává,

že popatřit ti zblízka v líc

v tvé oči hezké zadumané –

ta touha také někdy vzplane.

Za záslon bělí šťastný lid

se hovorem a smíchem baví,

muž spokojen – a andílci kol smaví,

zří z očí ženy měkký klid –

ó večere, tys mnoho skryl,

než všeho skrýt jsi nestačil.

Jak září okna do ulic!

A kdesi v koutech okna tmavá,

za nimi v dlaně skleslá hlava

a kromě smutku nic!

Tak hledí žití rub i líc

co večer okny do ulic.