OKNA.

Jsou okna moje zavřena, já, vězeň, za nimi,

svou hlídám radost stlumenou a ticho svoje.

Jde mládí po chodníku kroky laními

a trylek laškovný mi vlétá do pokoje.

Kdo okno zavřel, otevři je v ráz!

Ledová poupata se houpou na větvích,

však ústa svěží celuje i mráz,

a chceš-li, vzkvete jaro v očích tvých.

Jsou okna moje zavřena a na nich květy dlí,

leč přiblížením ruky náhle umírají.

Komnatou bloudí touhy mé. Ó, kdo je okřídlí,

abych byl s nimi ještě dnes až v ráji?

A kdo máš touhy, skryj je v tišinách

a opatruj jak květy na oknech.

Již v ráji jsi a jsi ve výšinách!

Svá okna navždy uzavřena nech!