OKNO (III)

Viděl-lis mnoho už a mnoho přešel-li jsi

a dohléd’ tam, kam mnohý nedohlédne,

tvůj smutek, radost tvá už v paměti tvé bledne

a rysy domů všech se ve vzpomínce mísí.

Do nepaměti propadne se dům,

jenž srdce rozechvěl a který smysly opil.

Kde lásku hledal jsi, tam práh jsi krví zkropil.

Jdi dál a nereptej a krok i slova ztlum!

Tak mnoho domů zřels a nemyslíš už na ně.

Tak mnoho oken v nich se při západu leskne.

Tak mnoho zašlého, po čem se nezasteskne!

Portály zřel jsi s hrdou velebou.

Než v jednom okně hledáš ještě maně

stařenku, která kývá za tebou!