OKNO (IV)

A jak jsem okno pootevřel

sluneční se tu rozvil svit.

Kde je ten stesk, jenž srdce sevřel?

Pospěšte okno otevřít!

Sklo klame vaše zamlžené,

nezříti nežli těžký krok,

nic nežli tváře zarmoucené

a zabloudilých monolog.

A zatím zní to slavně z dálky

nad bědou času přešlého.

Blaze je lidem jasných očí

u okna otevřeného.