OKO.

Ráda já se dívám

v pěkné lidské oko,

do té studně jasné

dolů přehluboko.

Když z té hloubi zírá

duše přímá, prostá,

ó jak takového

ráda vítám hosta!

A přec často s námi

divná hra se tropí,

že i před tím pěkným

naše v zem se klopí.