Okovy hmoty.

Ti hrozní, zubatí lidé... Věčně chtěli by jísti;

dneska jsem přesvědčen o tom... ano, chtějí jen jísti!

Myšlénky, srdce a duše... V sadech zpívají ptáci

zdlouhavou, ztrhanou píseň...

Všude ti protivní lide, jejich krvavé zuby.

Příroda, obloha, země, všechno obrovské břicho.

Prchám a vracím se znova, věčně poháněn hnusem,

šíleně hledaje zemi, kde bych zapomněl lidí...