OKOVY.

My všichni na tom světě

vlečeme okovy robů –

je beřeme při narození,

je vlečem až do tmavých hrobů.

Z nás každý cestou žití

je těžce – těžce vláčí –

a každý je krví svojí

i potem i slzami smáčí.

Však nejsou stejny všechny

ty okovy lidských synů –

z nás každý tím má těžší,

čím větší má v srdci svém vinu.

Jeť každá vina koulí,

jež člověka k zemi strhne,

a člověk klesá – klesá,

až v náruč se záhubě vrhne.