OKŘÍDLENÝ SMÍCH

Od břehu přilét’ dívčí smích,

když stromořadím Večer šel,

v jív kšticích přítel vánek tich’

a obzor v růžích růžověl.

Jen chvílí jako zář’ se chvěl

na chladných ňadrech jezerních

jak stříbro harfy křehký smích,

když stromořadím Večer spěl.

Však v sítí tmy kdes oněměl

a prchl na snu perutích.

Mně struny srdce rozzvučel

jak stříbro harfy bledý smích