OKÝNKO

Blesk mihem sjel z nenadání,

vítězná píseň hromem výskla,

mrakem se zatměl vlas vraní,

očima z okýnka blýskla.

Pohledla na mě a já na ni.

A bouře hýří, chodím kol a kol,

blesk bije skály, vysoké topoly,

za ranou rána duší mi hlaholí,

pekelná touha, pekelný bol.

Až do hloubi srdce sjel stesk,

v jejím černém zraku

sžíravý oheň se lesk’.

Divokých blesků smečka

rozsvítila v mraku.

Vykoukala z okénečka.