OLIVOVÝ HÁJ NA GARDSKÉM JEZEŘE

Oliva prý strom je slitování,

šedé větve k prachu cesty sklání,

ale co snů sladkých visí na ní!

Šel jsem jednou hájem olivovým

s tajemstvím své lásky tenkrát novým,

co jsem cítil – podnes nevyslovím.

Bílé mraky modrým nebem létly,

v šedém listí samý paprsk světlý

a vždy dva se v políbení střetly.

Starý sen se k staré hlavě sklání,

báje jak o věčném milování...

Oliva prý strom je slitování.