Olivy na severu. (I.)

Ve tmavou zeleň olší, habrů, buků

se náhle oliv šedé listí vkrádá.

Jak zbloudilo sem? Barev do souzvuku

jak cizí nota v zladěný sbor padá.

A v duchu po letech zřím dlouhé svahy,

kde slunce pálí v bílo rozžhavené

na skalnatý práh bez květů a nahý,

na smutné listí, stále zaprášené;

kde lesy oliv bez pohnutí stojí,

mdlou vůní blankyt kde se stále zpijí,

a zašlí dnové v mysli mé se rojí,

cos hudbou zní tam a cos poesií.

Zavírám knihu, nelze dále čísti

a dojat u nás na šedé zřím listí.