Olivy na severu. (II.)

A zamyšlený kterak spěji dál,

tu sladká vůně táhne větru dechem;

to minulosti anděl křídly vál,

jak za mnou kráčí hlohem, šípky, mechem.

Mdlá vůně oliv jako zašlý sen

v ráz doby zašlé do srdce mi schvívá.

Skříň starou otevřeš tak zamyšlen,

kde levandule mnohá léta ztlívá.

Ach, olivy! Když mezi vámi dřív

jsem chodil, srdce bůh sám ví čím zpité,

já necítil té vaší vůně div.

Co po letech mi nyní vyprávíte?

Či chcete říci ve své vůni snivé:

Co ocenit chceš, musíš ztratit dříve?