Olše.

Ty krásné děvče za vodou!

pokud jsme byli malí,

jen z dálky jsme se znali:

já býval zde, ty za vodou.

Tys krývala se pod olší,

já do potoka zíral –

široko se rozvíral

před zrakem mým tam pod olší.

Když’s ale dívko vyrostla

a krásnější se stala,

již jsi se neskrývala,

tys výš než olše vyrostla.

Však trvalo to mnoho let,

než jsme si v oči zřeli,

než jsme si říci směli,

co v srdci vřelo mnoho let.

Až olše náruč rozpjala

a kořeny roztáhla,

až přes potok dosáhla

a oba břehy sepjala.