OLYMPIINA PÍSEŇ

Mám žhavou krev a srdce rozehrané,

otroku tmavý, nepřibližuj se mi,

dech jedovatý z těchto květů vane, –

já nechci nebe, chci se tisknout k zemi.

Chci zem, jež kvete, jásá, volá, hoří,

chci na nebe se z dola vzhůru dívat,

mít v očích je, a prchnout na tvém oři,

otroku tmavý, až se bude stmívat.

A letět, letět do propastí noci,

prameny rudé v bouři rozpoutati,

víš, co je – neodolat, nepřemoci?

A ztrácet svoje srdce do závrati?

Divíš se mému klidu, nehybnosti?

Znáš zraky zmije, skryté pod růžemi?

Smrt číhá ve mně, pošetilý hosti –

otroku tmavý, nepřibližuj se mi!