OLYMPIJSKÉ HRY.

Řada nahých kráčí junů,

v pažích sílu, v srdcích ples,

tragickou kde rozchvěl strunu

svého chóru Sofokles!

Štíhlý, sám v jich spěje čele

Olympijský Musaget,

jako Apoll zří kol směle,

v kštici tmavé lauru svět.

Šťastni, kterým v proudu žití,

kde se divé vášně strou,

athletů hry mohly býti

jásající předehrou!

Nejdřív tragedie v chóru

hold vzdát hrdým mládí snům,

pak se vrhnout v síly vzdoru

proti vzteklým barbarům.

Z dálky „vlast že zachráněna!“

jen když v uchu doznívá,

nejdražší jest žití cena,

jíž se k slávě dospívá...