Omluvenka.

Já slíbil mlčení o lásce Vaší,

spanilá slečno, k mému příteli –

já mlčel též: nad svatosť byla dražší

mi Vaše tajemství – vždyť dobře utkvěly

v mé mysli přízně Vaší důkazové četní –

já věru nebyl indiskretní.

A přece káráte mne, že jsem zrádný,

že přítel můj zná Vaše pocity.

Jak poznal je ten mladík k dívkám chladný?

Poznání jeho podnět věru snadný –

vše řekla jste mu sama, ne snad řečí retní –

leč mluvou oček indiskretní!..