Omnes vulnerant, ultima necat.

Jak na orloji rafije se šine,

to málo zábavné, leč každá chvíle,

jak padne kyvadlo, jež zní a hyne,

ti vypravuje, že jsi bližší cíle.

A každá vteřina je hydra děsná

a každá praví: Když ne já, pak druhá.

Co mladost, smích, co jásání a vesna? –

Ó deska rakve bezcitná je, těsná!

A každá vteřina je chladná zmije

a každá syčí: Když ne dnes, pak zítra,

a pomalu, však jistě hrob vše skryje.

Jak malý jsi jen s touhou svého nitra!

Co ještě zbývá? Čekat v trapném snění

na poslední tu milosrdnou dýku;

dél netrvá to nežli okamžení,

než políbení luzných, dívčích rtíků.

A po všem navždy. Náhody vše hříčka

je ostatní, tvá paměť i tvé jméno;

vše nestojí, by slzou zvlhla víčka

a z hnízda bylo ptáče vyplašeno.