Omni herba vescere, sed amara ne vescaris!

Vstal z hrobu Lazar... Sešli na dědinu,

kde Marta s plesem častí Krista pohostinu.

V den z tmy vstav náhle, Mistra ku pokynu,

zří Lazar strnule svých přátel na družinu.

Kruh udivených žen se rozhovořil –

Zda Syn dnes vládu smrti slavně nepokořil?

Kéž bez smrti můj ret v lem jeho rouch se nořil!

Zda Bůh či satan zhoubnou smrť nám stvořil?

Toť jedno! Práce zde – smrť káže spočívati!

Až dokud budou, Pane, lidé umírati?

Co matky budou na svět v bolu děti rodit!

Tož lépe neplodným či bez útěžku chodit?

Jest matka žehnána, jež počne bez hořkostí

a v lůně nový život bez výčitek hostí.