On žil s ní lepší svět a jiný,

On žil s ní lepší svět a jiný,

tak tuze měli se rádi –

jen jeden koutek bodá ho stinný,

v štěstí vadí:

on měl souchotiny.

Když líbal jí tváře štěstím zardělé,

jak bodal ho každý polibek,

jak cítil uvnitř smrti jek,

když smála se vesele.

Věčnou lásku přísahali,

„kdo bude trhat tento květ?“

mu šepce hlas, to ďas je malý.

Za tři měsíce ho pochovali,

„nikdá nebudu moci zapomnět“,

a za sedm ji vdali.