ONA A BŮH.

Proč ji mám rád, tak rád?

Bože můj, není to jen

mámivý života sen?

Bože můj, neumíš lhát?

Dáš rozkoš, abys moh’ bít?

Kouzlo a bol, naději, zmar,

tajemství duše a krásy tvar

pochopit, přijmout a snít.

Nad krajem slunce, nade mnou Bůh,

ona to jediná svítí

vesmírem mého žití,

věčný čarokruh.

Vidíš mé peruti vlát?

Chápeš mou sílu, můj blesk?

Cítíš mou touhu, můj po tobě stesk,

Bože, jejž v ní mám tak rád?