ONA A ON. (II.)

Ó můj jsi, můj! Však nebuď zpupný, hrdý,

už jednou svlékni s duše pancíř tvrdý,

úsměvem zjasni kamenné své líce,

buď měkký, dobrý – vždyť já nechci více!

Dej liliji mi v cudné její pýše,

dej vůni, kterou duše tvoje dýše,

dej největší ten klenot mému žití –

a nechci nic, než tebe velebiti!