ONA A ON. (III.)

Kde je ten muž, jak snila jsem, ten hrdý,

jenž na duchu svém nosil pancíř tvrdý?

Jen maskou byly kamenné ty líce –

vždyť dítě to, jen dítě a nic více...

Kde je ta lilije v své cudné pýše?

Ta konvalinka, která luzně dýše?

Je vyvanuto celé její žití –

já zklamal se a smím ji odhoditi.