Ondřej Hofer.

Boj o Tyroly. Válčili jak lvové

svých krásných Tyrol statní obrancové;

a nejedenkrát Francouz v litém vzteku

svou krví kropil šlépěj na útěku,

když Tyrolanův domířené střely

jak hromobití hřímaly a hřměly.

Sám Ondřej Hofer, k vítězství je vodě,

v nich rozněcoval lásku ke svobodě;

měl sílu v paži, nadšení měl v slovu

a v srdci věrnost k domu císařovu. –

Však osud boje divným letem letí!

I velký vůdce padl do zajetí.

Tam Francouzové rekovi se mstili,

smrť olovem mu náhle přisoudili.

Tak padl Hofer s prostřelenou hrudí. –

Však velké činy velkou úctu budí;

jak slunce září jasná jejich sláva.

Ten věčně živ, kdo za vlasť život dává!