Opadalé květy. (I.)

Pršely ty bílé květy

se široké jabloně,

trávník vůkol voní v sněžné

z květů padlých zácloně.

Pod jabloní děva lepá,

duše ve sna ve šeru –

sprchly bílé vonné kvítky

ve bělounkou zástěru.

Děvče ze sna když procitlo,

zřelo květy – zplakalo!

Snad jí se stromečku blaha

mnoho květů spadalo? –