Opadalo rudé listí s lip...

Opadalo rudé listí s lip,

napadalo mezi Vaše hroby,

k Vám v tu kolébku jsem hlavu shýb,

žití mého nejkrásnější zdoby.

Nevím, byl-li zvadlých listů vzdech

nebo Vaše podružené vzkazy:

„Jsme-liž víc než listí, po stromech

natrháno vichorem a mrazy?

Je-li život více nežli sen,

nežli hvězda zahalená mraky,

motýl v kukle? – My juž vzletly ven –

každý vzlet – a věř, ty vzlétneš taky.

Láskou nesenému mezi nás

písně míru vstříc Ti budou zněti,

pak tě na vždy obejmeme zas

a ty na vždy, na věky své děti!“