Opatovická legenda. (IV.)

U sudu, pod nímž Kolda spal,

stál opat s číší plnou,

v té vína oheň zlatem plál

a rudou hořel vlnou.

Jak pronikl by jeho sen,

dí opat v smíchu k němu:

„Jak s pokladem jste spokojen,

co díte vínu mému?

Neb to ten poklad největší,

jejž klášter náš zde hostí,

on všecky trudy vyléčí,

a blázen, kdo se postí.

Ten poklad Karel viděl též

a zkusil jeho štěstí,

vše ostatní jest báj a lež –

nuž výše s číší v pěsti!“

A Kolda věru nevěděl,

zda pravda to či báje,

a zas jen plnou číši zřel,

v níž svůdné víno hraje.

I vzal ji z ruky opatu

a rychle, bez hovoru

ji vypil v blaha záchvatu

a za ním mniši v sboru.