Opatrně!

Slováci, Slováci,

ubozí hřivňáci!

Proč jeden po druhém

z Tater se vytrácí?

Ztratí on se na vždy,

Maďar jej uchopí,

v červeném vínečku

srdce mu utopí.

Utopí mu srdce,

jazyk mu obrátí,

by nehútal nazpak

a nešeptal „máti“.

A máti matička –

ona zatím pláče,

jako ta pipiška

pro sebrané ptáče.

Slováci, hřivňáci,

to mi nedělejte;

do těch hor zelených

rod svůj ukrývejte!

Dalli pán bůh děti,

dá vám také chleba

a dá také sílu,

až jen bude třeba.

A kde síla boží,

tam i sláva blízká –

a pak budou šťastny

koliba i víska!