Opatrnost

Nikomu nezbývá opatrnosti,

má-li se vyhnouti nepříjemnosti.

Uvaž dřív důsledek každého žertu,

nežli jej vypustíš na venek ze rtu.

Zhusta slovo lehkovážné

činí z dobrých přátel vlažné.

Nezřídka škodívá posudek mdlý,

ač se v něm netají úmysl zlý.

Radostně ti lékař praví:

„Chvála Bohu, každé větší

pominulo nebezpečí,

navrátí se milé zdraví;

slyš však radu neomylnou:

opatrnost chovej pilnou.

Jasné slunko, modré nebe,

z dusné jizby láká tebe;

ty však pobyt venku zkrať,

do jizby se brzo vrať;

zvolna denně prodlužuj

na slunéčku pobyt svůj.

Mrazí-li tě čerstvý vzduch,

opusť sad a vábný luh;

čím víc budeš čil a zdráv,

tím dél dli tam a se bav.

Co se lidem zdravým hodí,

churavému snadno škodí.

Od klidu se neodchyluj,

pranicím se nerozčiluj;

škádlí-li tě někdo v domě

vědomě neb nevědomě,

pomysli si: „K vůli tobě

nebudu já škodit sobě;

pro tě nechci zemřít dřív,

pokud Bůh chce, budu živ,“

i ty sobe dobře raď,

života si neukrať.

Vábí-li tě hladný běs,

mírně pij a střídmě jez;

nezřídka by jedly oči,

v žaludek co škodně vkročí.

Řekni rázně: „Ne a ne,

vy, mé oči sklamané;

však můj rozum dobře ví,

kdy a jak vám vyhoví;

postím-li se ještě den,

budu míti libý sen;

uvidím pak snad už zítra,

co dám do hladného nitra,

nesmí toho býti moc,

nezkazím si příští noc;

drobným krokem přijde čas,

kdy jíst budu více zas.“

Po nemoci jdeš-li po tichu

ze světnice do zahrady,

pilně dbej mé dobré rady:

„Neboj se ni v srpnu kožichu!“

Chceš-li vyzdravět a býti silným,

poslušen buď lékařovy rady;

při tom však buď stále vždy a všady

prosebníkem důvěrným a pilným;

hlasem zbožným zaznívej tvá hruď:

„Bože věčný, Tvá jen vůle buď!“

Nejlépe ví jenom Pán Bůh Sám,

co je k blahu, ku spasení nám.

Dobrá, silná v Pána Boha víra

v každé nemoci nám slzu stírá.

Věrný křesťan jenom po tom touží,

ku spáse co věčné jemu slouží.

Nežli střelíš, dobře měř,

nevysměje se ti zvěř;

lehkovážně-li kdo střílí,

velmi často zle se mýlí,

ať již střelil puškou, lukem,

nebo smělým ze rtu zvukem.

Máš-li v hlavě temné šero,

na uzdě měj slovo, péro.

V mozku-li máš pýchy páru,

vyhýbej se všemu sváru.

Nechlub rozoumkem se svým

před člověkem zkušeným;

slovo tvoje skromně zvuč,

od zkušených rád se uč.

Buďme vezdy opatrni,

dáváme-li ruku v trní;

v trní bývá had,

a ten uštkne rád.

Trním mnohý spolek bývá,

nepozorný v něm-li dlívá;

číhá na něj čím dál vetší

těla, duše nebezpečí;

nejeden pak slzy roní,

ale pozdě bycha honí.

Ustaň ve svém hluku chlubném,

na ptáky se nejde s bubnem;

pérem klidným, slovem vlídným

prospěješ dřív lidem bídným.

Bděte, opatrni buďte,

rodiny své nezarmuťte;

na zřeteli blaho mějte,

spolkům zlým se vyhýbejte!