Opava.

Víš, jak to bývá,

když dychtivá krve zem rozepne žíznivé rety,

když pozdvihnou prapor a pohnou se v útoku vzhůru

ty nejprvší řady, ty nejprvší zástupy čelem

polehnou – žatva děl – do země, přes ně pak kráčí

k vítězství přítel.

Zdá se a zdá se,

že polehnem jedenkrát do země kolem těch murů,

že poletí černý pták s bělavým zobákem přes nás,

že s blyskavým soudruhem kdosi ze severu přijde,

ale ne přítel.

Vidím vát prapory na věžích bílého města.