Opice a kozy.

Opice a kozy! praví Shakespeare kdesi;

nad tím jsem se věru často zamyslil,

v tiché horování, v divé vášně plesy

Šklebný smích se často z nich v mé dumy lil,

něco příšerného, co nás mrazí, děsí.

Jako chodec, který zbloudil mezi lesy

a jen sýčka slyší z černých sosen kvil,

samou pavučinu do snů mojich věsí

opice a kozy.

Zhnědly, uschly dávno růžné mládí vřesy,

smutný vnuk dnes pije, kde děd vesel pil;

darmo ptáš se, k čemu myslil jsem a žil,

když v tvou pustou dráhu neschůdnými tesy

pletou se ti stále, dřív než stihneš cíl –

opice a kozy!