OPOJENÍ

Jen jedno zbývá: zapomenout všeho!

Když na orloji hvězd se půlnoc zjeví,

Ty, duše, nedbej času odešlého,

O jeho marnu nový den ať neví!

Když odchází, jejž rád máš, pro sen jiný

Odklízej zašlých lásek tristní vraky!

Když modrý šeřík rozkvet’ z teplé hlíny,

Od zrezivělých hroznův odvrať zraky!

Přej vysílené duši stále změny,

Hrob agonický snu dej, nový vzplá-li,

Tak dále! dále! kotvy vyzdviženy!

Za zlatem, vonným kořením pluj v dáli,

V svůj stěžeň sváděj nových bouřek hřmění,

V své srdce nových klamův opojení!