OPOJENÍ

Jsou verše, jež možno psát jen v šílenství, jež zmocní se lebky tvojí

jen v onom zázračném ze zákona všednosti vyšinutí,

té nyní nejvyšší života paní.

Ale jiné chci rytmy, jiné, ó jiné –

chci obrovité a slastné poblouzení,

divokou, bouřlivou hudbu, šumění obrovského vodopádu,

tajemné něžné zvuky oddechující země. –

Chci splynutí s kosmem – má pyšná, šílená poesie!

Chci cítit, jak bytost má rozplývá se, divoce vzlétá

a celý vesmír jí patří,

kdy chápu užaslý zázračnou jednotu všeho,

kdy padá bělmo s očí mých a slabost a života krutá šeď s bytosti mé!

Hle, slova otřela se jak mince v oběhu dlouho se nalézající –

kdo vrátí jim žhavé jich kouzlo?