OPOJENÍ

Jdu ranním šerem zticha,

sbor stromů šumí jemně,

procitlo v půdě sémě,

vzduch písní lásky vzdychá.

Vše láskou vstříc mi dýchá...

Omládla jarem země,

dech její voní ve mně,

plá hrdě slunce pýcha.

Mne zalila svým žárem,

jak v triumfu jdu jarem,

jež květy v klín mi střásá...

Jsem květ, jenž má též kvésti

v tom tichém, jarním štěstí,

jsem život, mládí, krása.