OPOJENÍM BUDOUCÍCH JAR...

Opojením budoucích jar

pozdrav a zdar!

Kdož jste se zrodili z bláta a ze prachu

k nebesům vzneste se v mladistvém rozmachu,

kdož jste se zrodili slabí a nejnižší

dorosťte do síly, dorosťte do výší,

kdož jste se zrodili pro hanbu pokoje,

dorosťte do bouře, dorosťte do boje!

Červánkům dnů budoucích jar

pozdrav a zdar!

Dlouho jsme hleděli pohledy tesknými,

zírali v soumraky, zírali do zimy,

dlouho jsme hleděli v tragiku západu,

zírali na bídu, zírali na zradu.

Se zrakem zrak se jen setkával znavený

a s ramen krčením krčení rameny.

Plaše a nesměle zřeli jsme do stínů,

den byl tak bez slunce, život tak bez činů...

Pro skutky malounké malounké omluvy –

srdce, jež nebije, ústa, jež nemluví.

Těžkým bitvám budoucích jar

pozdrav a zdar!

Vy, kteří žijete, kteří jste přežili,

povězte příštím, že jitro jsme tušili,

zrazeni přítomen, smířeným s porobou,

snili jsme o lepší ztracenou nad dobou.

Jestliže pod tíhou časem jsme poklesli,

víru jsme donesli, sen svůj jsme donesli,

meč-li nám vypadl z umdlené pravice:

nás bylo málo jen, než přišly tisíce.

Bijte se, probijte až k lepší jitřence,

bijte se, probijte přes padlé ztracence.