Opouštím mládí.

S resignací němou drahný čas již kladu

do hrobky své duše rakve vzpomínek –

chladné, uzamčené, jednu k druhé v řadu...

Nechvátí mě bolest, nezmítá mnou vztek,

nepláči již trpce pro zašlých snů vnadu,

pro vzácných svých tužeb záhy svadlý vděk –

nevzpomínám v slzách na ten krásný věk,

kdy mi zdálo se: jdeš k nádhernému sadu

příštím rájům vstříc! – ten tam můj zármutek...

S resignací němou opouštím luh mládí –

lhostejný byv na něm, nechápavý host,

bez illusí, přání... Kráčím v budoucnost...

v severní kraj pustý, vichr mhy kam svádí...

Do hrobky své duše, nad níž noc se klene,

upomínek spouštím rakve uzamčené,

chladné, těžké rakve, jednu k druhé v řadu...

Nepláči a nelkám pro zašlých snů vnadu! –